Opencard je pro Pražana skoro povinnou výbavou. O pozadí projektu a nesmyslném plýtvání penež bylo napsáno dost. Hned nazačátek bych si asi neměl odpustit poznámku k samotné kartě a jejího významu pro mojí osobu. Není žádný, do knihovny nechodím a v MHD bych se obešel s papírovým kuponem, tak jako roky předtím. Okolnosti mě ale donutily, takže jsem si Opencard pořídil. Lépe řečno jsem si jí objednal přes internet a asi za 14 dní jí vyzvedl v nejbližší knihovně. Proces vyplňování žádosti byl dost zdlouhavý a už jenom vyhledání správného odkazu na stránkách dalo dost práce. Nicméně karta byla hotová ve slíbeném čase, a zdarma. Pak jsem jí založil a čekal na chvíli, až se bez ní opravdu neobejdu, až na ní budu muset nahrát kupon.
Ta chvíle přišla na začátku roku. Nechtěl jsem si jízdenku kupovat přes internet hlavně kvůli tomu, abych si u okénka na stanici metra ověřil, zda opravdu není jiná šance, jak jezdit po Praze na kupon, než přes Opencard. Média udělala své, takže si dost lidí myslelo, že Opencard je opravdu jedinou šancí, jak mít čtvrtletní zvýhodněné jízdné. Existuje další varianta, která je dražší a anonymní. Tyto kopony jsou určené pro dočasné návštěvníky Prahy a asi by byl nesmysl aby se turisté zařizovali Opencard. Takže jsem si kupon zaplatil v hotovosti u přepážky a odešel jsem s informacemi, které jsem předtím nevěděl.
Jezdím příměstskými linkami, kde se do autobusů obvykle cestující dostane pouze poté, co před řidičem přiloží Opencard na čtečku. Právě díky této proceduře jsem asi po deseti dnech zjistil, že karta umřela, že nefunguje. Moc jsem řidičům nevěřil, vždyť sami s oblibou tuto komplikaci při nastupování nazávají „ďáblova karta“. Za dalších několik dnů jsem v metru potkal revizora, i ten mi potvrdil, že karta nefunguje. Poradil mi, abych zašel do paláce Adria a kartu reklamoval. Udělal jsem to a byl příjemně překvapen. Za pět minut jsem dostal kartu novou, s mojí fotkou (ne že bych o to stál, ale taková Opencard už prostě je). Skutečně byla nefunkční a když jsem se to dozvěděl, dostal jsem strach, jak budu jezditi, než mi vystaví kartu novou. A docela jsem koukal na úřednici, jak mi během munuty přímo před očima vystavila duplikát. Projekt Opencard má špatnou pověst a upřímně řečeno jsem nečekal nic, za co bych ho mohl pochválit. Rychlá a jednoduchá reklamace je určitě fajn, ale ostatní problémy nepřebije. Lze vůbec za výhodu projektu považovat rychlou reklamaci? A co když to byla jenom výjimka, co když to jinak trvá déle? To, že karta umře, se nestalo jenom mě, podobné zkušenosti mají i mí známí. Teď aby se ještě zjistilo, že jsou Opencard více poruchové, než by bylo zdrávo…